Prožitky blízké smrti: NDE - near death experience
Funerální mytologie všech dob a zemí i starověké knihy mrtvých líčí dobrodružství, jaká zažívá duše na své záhrobní pouti. Moderní západní věda považovala všechna tato svědectví za zbožná přání primitivních lidí až do počátku sedmdesátých let, kdy pečlivý výzkum prožitků blízké smrti poskytl
těmto tvrzením nečekanou podporu.
Výzkumy odhalily, že značné procento lidí západní civilizace prožilo v náhlé konfrontaci se smrtí barvité vizionářské dobrodružství, jež vyústilo v hluboké duchovní otevření a transformaci osobnosti. Ještě donedávna mohly zmíněné zážitky vést k hlubokým psychospirituálním krizím, neboť jejich pravdivost a věrohodnost zpochybňovali jak odborníci, tak celá naše kultura.
V posledních letech zahájili ještě daleko pečlivější výzkum těchto prožitků průkopníci z oboru
thanatologie, mladé disciplíny zabývající se smrtí a umíráním. Jejich výsledky byly publikovány jak v odborných časopisech, tak v masmédiích. Seznámit
se s těmito skutečnostmi je nesmírně důležité, neboť počet jedinců se zážitky blízké smrti se díky pokrokům v lékařských resuscitačních technikách stále zvyšuje. V naší antalogii reprezentuje toto téma přednáška autorů Bruce Greyson a Barbara Harrisová, badatelé v oboru thanatologie.
V prožitku blízké smrti projdou někteří hlubokými stavy zahrnujícími takové jevy jako opuštění vlastního těla a nahlédnutí do jiných oblastí a dimenzí. Tyto zážitky promění natrvalo a dramaticky jejich postoje, víry a hodnoty. Takové prožitky blízké smrti
(near-death experience - zkratka NDE) představují setbu, jež často ihned nebo v konečném důsledku rozkvete v hluboký duchovní růst.
Díky neustále se zdokonalující lékařské technologii se tak NDE mohou stát tou nejobvyklejší branou k duchovnímu rozvoji. Jde ovšem o bránu svým způsobem jedinečnou, neboť se otevírá lidem bez ohledu na to, zda duchovní osvícení hledají nebo ne. A právě proto, že se nejednou otevírá lidem, kteří duchovní růst nehledají či na něj nejsou připraveni, vede někdy ke spirituálním krizím.
Vzrůstající počet publikací týkající se vedlejších efektů NDE se stále více soustřeďuje na případy blahodárné osobní a duchovní pro měny, jež po zmíněných prožitcích často nastává. Navzdory skuteč nosti, že podle výzkumu veřejného mínění (prováděného v letech 1980-1981 Gallupovým ústavem) prožilo NDE kolem osmi miliónů Američanů, víme toho dosud příliš málo o emočních a sociálních problémech, jimž musí tito lidé často čelit. Ačkoliv mohou přirozeně pociťovat napětí a úzkost, pokud se jejich zážitek dostane do rozporu s jejich dosavadní vírou a postoji, brání jim často převažující, a zejména populární literaturou hlásaný důraz na pozitivní stránky a přínos NDE vyhledat adekvátní pomoc.
V mnoha případech začnou lidé nepřipravení na náhlé duchovní probuzení dokonce pochybovat o svém duševním zdraví. Mají-li svůj zážitek rozebírat s odborníky nebo přáteli, obávají se odmítnutí a výsměchu. Velmi často se totiž setkávají při jeho líčení s vysloveně negativními reakcemi profesionálů a to jim přirozeně bere odvahu dále hledat pomoc a porozumění pro svůj stav.
Obvyklé emoční problémy doprovázející NDE zahrnují hněv a rozčarování z návratu dotyčného do fyzické dimenze, a to snad i proti jeho vůli. Po zážitku NDE přijímají lidé svůj návrat do normálního světa jen s velkými obtížemi a zakoušejí jisté „problémy znovuvstoupení“, nikoli nepodobné těm, s nimiž se musejí vyrovnat astronauti při návratu na zemi. Často řeší problém, jak smířit NDE se svou tradiční náboženskou vírou, tradičními hodnotami a životním stylem. Protože se lidem po NDE zdá, že jsou příslušné prožitky pro jejich nitro klíčové, a že je tím separují od většiny ostatních, mohou se se svým prožitkem identifikovat tak silně, že se považují za první jedince, jimž se něco podobného přihodilo. Mnohé jejich nové názory a postoje se značně odlišují od těch, které zastává jejich okolí, a proto mohou protagonisté NDE překonat obavy z vlastní abnormality jen tím, že si pojem normality znovu sami pro sebe definují.
Prožitek NDE přináší také problémy sociální . Dotyční mohou trpět pocitem odcizení či odloučení od těch, jimž se podobných zážitků nedostalo, občas pociťují úzkost ze zesměšnění či odmítnutí; mnohdy k tomu ovšem mají dobrý důvod. Někdy je těžké smířit své nové postoje a přesvědčení s nároky a očekáváními rodiny a přátel, zachovat původní role a životní styl, který už nemá tentýž smysl a význam. Lidé s prožitkem NDE zjišťují, že je pro ně nemožné sdílet s druhými vlastní pocity, objasnit jim význam NDE a vliv na jejich další život.
Pokud prožili při NDE ničím nepodmíněnou lásku, může pro ně být velmi nepříjemné znovu akceptovat podmínky a omezení běžných mezilidských vztahů.
Vedle těchto problémů, s nimiž se musejí vyrovnat po prožitku NDE lépe či hůře všichni, se objevují i určité těžkosti poněkud specifičtější povahy. Ty, jejichž NDE provázely nepříjemné či úzkostné aspekty, bývají sužováni otázkami, proč právě jim se dostalo zážitku ve spíše odpudivé podobě, a zároveň pronásledováni občasnými retrospektivami zážitku samého. Podobné problémy postihují jedince, kteří NDE prožili v dětství či při sebevražedném pokusu.
Nesmírný vliv na další vývoj má způsob, jakým poradce, terapeut či přítel reaguje na člověka s NDE i na jeho vlastní zážitek. Právě na postojích okolí závisí, zda bude NDE přijat a stane se podnětem k dalšímu růstu, nebo zda bude potlačen a zasut (nikoliv ovšem zapomenut) jako cosi bizarního , nehodícího se sdílet s ostatními ze strachu, abychom nebyli označeni za duševně choré.
Zdroj: Stanislav a Christina Grofovi - krize duchovního vývoje, Chvojkovo nakladatelství
Komentáře
Na základě svých vlastních zkušeností, a ve shodě s výzkumy jiných (viz třeba: Karl L. R. Jansen, The Ketamine Model of the Near to Death Experience: A central role for the NMDA Receptor. Journal of Near-Death Studies Vol. 16, No.1) si dovoluji považovat celý tento skutečně neporovnatelný a bezesporu i hluboce formativní prožitek za jev ryze biochemického původu.
Prožitek NDE, stejně jako prožitky příbuzné lze navodit vhodnými psychotropními látkami (či jejich vhodnou kombinací); ať již jsou umělého či přírodního původu.
Je vysoce pravděpodobné, že NDE je vedlejším efektem primárně neuroprotektivního mechanismu, chránícího neurony proti jejich hypoxií vyvolanému poškození glutamátovou excitotoxicitou.
Prožitek vystoupení z vlastního těla je častým průvodcem prožitku blízkosti smrti; a má i svou anglickou zkratku, OBE (Out of Body Experience).
Tvůj popis tomu odpovídá.
OBE nemusí být spojen pouze s prožitkem blízké smrti.
Kromě intoxikací (namátkou amanita muscarina, salvia divinorum, i výše zmíněný ketamin) tento stav mohou vyvolat i techniky meditační, stavy vytržení (transu); OBE může být vyvolán i technikami holotropního dýchání i mezními stavy (stres atd).
Děkuji panu Foxovi, ale pište prosím víc srozumitelně pro lidi.
Docela by mě zajímalo, jestli ti, co to zažili si to nechtějí vyzkoušet znovu, když je to tak úžasný trip?
Ano, existuje nezanedbatelné množství lidí, kteří prožitky blízké NDE aktivně vyhledávají. Převážnou technikou navození těchto prožitků tu bývá omezení dýchání.
Na takto vyvolaných prožitcích může vzniknout velmi těžká závislost, jmenuje se to asfyxiofilie nebo koczwarismus, a závislost je to srovnatelná se závislostí na tvrdých drogách.
Jsou to nebezpečné hrátky se smrtí, a také si každoročně berou svou dávku obětí.
Ale existuje postup nazvaný "astrální cestování" kterým si lze ověřit, že v těle je cosi neviditelné, co může za určitých podmínek vystoupit a jednat nezávisle na něm. A to něco nemusí nutně zemřít při smrti fyzického těla. Nejsnažší i když časově náročné je provádět každý večer před usnutím v myšlenkách cestu. Ale cestu se vším všudy, sledováním jednotlivých kroků, pozorováním okolí, nejlépe na nějaká dobře známá místa, kvůli ověření. Po pár měsících pravidelné snahy přicházejí velmi zajímavé výsledky.
Také si je možné pokusně ověřit existenci stálých obyvatel onoho světa, andělů, démonů, pohanských bohů, přírodních duchů.
Je možné třeba mediatcí na konkrétní takovou, nejlépe v duchovní hierarchii níže postavenou bytost, protože čím výše postavená bytost, tím pomalejí se většinou projevuje. Nebo je možné použít jméno takové bytosti, při nádechu, aby se ozývalo jakoby v hrudi, viz Abé Montafaucon de Villars, Hrabě de Gabalis.
V tom případě je nutné mít od začátku vzývaání na mysli, proč bytost volám, jaké otázky či přání k ní mám, jinak se čassto stává že se člověk při zjevení lekne a celá námaha je zbytečná, podruhé se projevuje mnohem pomaleji.
Je možné se takové bytosti přímo zeptat aby ukázala co je po smrti.
Také lze k tomu využít spánek, jako k astrálnímu cetování, viz Jamblichis z Chalkidy, O mysteriích egyptských:
sny od boha poslané nevznikají způsobem, který uvádíš. Neboť přihází se někdy, že zatím, co spánek mizí a počínáme se již probouzeti, slyšíme jisté krátce přerývané hlasy, které nám dávají návod, co máme činiti, aneb slyšíme hlasy tyto, když jsme mezi bděním a spánkem, neb konečně, když jsme již úplně procitli. Někdy obklopí též spící v kruhu jakýsi neviditelný a netělesný duch, takže jeho přítomnosti očima svýma nemohou viděti, nýbrž dostaví se jakýsi zcela jiný způsob vnímání a poznávání. Tento duch dostaví se za zvláštního lomozu a rozlije se se všech stran kolem spícího, aniž se ho však dotkne. Vykoná služby podivuhodné, aby duši i tělo spícího osvobodil od různých utrpení. Jindy zase zazáří jasné a klidné světlo, které ruší vnímací schopnost zraku. Oko se zavírá, když dříve bylo otevřené, při čemž ostatní vnímací schopnosti se probouzejí1 a uvědomují si, kterak bohové ve světle se zjevují, slyší, co bohové mluví, a poznávají, co konají
Ad: ...Ale existuje postup nazvaný "astrální cestování" kterým si lze ověřit, že v těle je cosi neviditelné, co může za určitých podmínek vystoupit a jednat nezávisle na něm...
Ověřit? V celé Vaší úvaze není uveden jediný relevantní důkaz, kterým by bylo možno jednotlivá tvrzení ověřit. Veškerá teorie astrálna je založena právě jen na subjektivní interpretaci změněných stavů mysli.
Právě proto se domnívám, že má smysl studovat stavy změněného vědomí navozené ať už psychotropními látkami či jinými technikami, a porovnávat je s tím, co tvoří základ mysterií, astrálu a dalších systémů, založených na metafysických předpokladech.
- - -
Astrál, astrální dimense, astrální projekce:
Základním předpokladem astrální existence je předpoklad, že můžu existovat nezávisle na svém těle, že mám ducha (astrální tělo), který je kopií mého fyzického těla a ten že se může volně pohybovat, zatímco mé tělo spí, je mimo vědomí - nebo umírá.
Jinými slovy; existuji ve formě dynamického souboru informací, který není vázán na hmotu mé tělesné schránky, a v extrémním případě ani na žádnou jinou hmotu.
Co je to informace? Popis stavu něčeho - stavu hmoty, energie, či jejího pole.
Každá hmota v sobě nese informační obsah; od téměř absolutního chaosu až k uspořádanosti rostoucí nade všechny meze. (Míra uspořádanosti je úměrná míře nepravděpodobnosti - sněhová vločka versus kus amorfního ledu.) Z tohoto hlediska je čistá informace jen limitním případem, stavem, ke kterému je možné se libovolně blížit, ale dosáhnout jej nelze. Vzhledem k tomu, že energie je jen jinou formou hmoty, vše předešlé platí i pro energie a jejich pole. Vztah hmoty a informace (ducha) je svázán do nerozlučné duality.
Isolovaná informace je z tohoto hlediska nonsens.
Jakákoli má případná astrální existence tedy musí být povahy hmotné, a musí tedy podléhat fysikálním zákonům. Při jejich aplikaci na mou předpokládanou isolovanou duši nastane tolik neřešitelných problémů, že toto řešení se mi jeví jako zavádějící.
K návratu úvah o možnosti astrální existence by mě mohl přimět prokázaný přenos nějaké informace výhradně touto cestou; jako že by si má astrální duše pokecala s jinou takovou, kterou by v onom astrálním prostoru potkala, a s těmy drby by se vrátila do mého tělesna. Žádný takový přenos informace ale dosud nebyl prokázán.
Proto zatím setrvávám v názoru, že veškeré takové úžasné jevy se odehrávají v sice subjektivně nekonečném, přesto však uzavřeném prostoru mého vlastního vědomí. S vědomím někoho jiného se mohu spojit jen tady na zemi, a to ještě pouze tehdy, pokud se spolu nemíjíme v čase a prostoru.
...
Dokáži li soubor jevů spojovaných s astrální projekcí navodit i jiným způsobem, mohu stejně tak předpokládat, že jsou i tyto jevy pouhou subjektivní projekcí stavů změněného vědomí. (Jestliže cosi vypadá jako kočka, mňouká to jako kočka a vůbec se to celkově chová jako kočka, nejspíš to skutečně kočka bude.)
...
Z toho vyplývá:
Ve shodě s učením Williama Occama (Occamova břitva): Postačí li k vysvětlení jevu stávající soubor předpokladů, je chybou přidávat předpoklady další. Z tohoto důvodu do tohoto souboru úvah nezavádím pojem metafysična, astrálních dimenzí a pojem isolované duše.
Stále tak zůstávám při interpretaci jevů zvaných NDE a OBE při tom, že se jedná o jevy biochemického původu.
Léto, lázně, myslím že Luhačovice. Jeden z pramenů (Rudolfka?). Do země je zapuštěna kruhová mísa, nebo spíš malý mramorový amfiteátr, protože se dá dolů sestupovat jako po schodech. Uprostřed je takový skleněný válec, ve kterém divoce bublá minerální voda, tryskající z podzemí, a vytékající z kovových hubiček, kde je jí možno zachytit a pít.
Obě ruce mám nad hlavou, protože se držím za ruku táty a mámy. Tak velký jsem byl tenkrát. Sestupovali jsme po schodech, příliš velkých pro mé malé nohy, a tak mě drželi pevně. Byli už jsme dole, když jsem pocítil, že se se mnou něco děje. Cosi kyselého a škrablavého mi vnikalo do krku a nutilo ke kašli. Nadechl jsem se, ale v tu chvíli jsem pocítil zvláštní, dosud nepoznaný pocit, rozlévající se po celém těle, od špiček prstů, přes napjaté paže až k nohám, které najednou byly vratké a vrávoravé. Ve tváři jsem pociťoval ošklivé horko, a strašnou bolest, jak mě táta s mámou táhli za roztažené ruce někam vzhůru, a ta bolest se najednou změnila v něco krásného, co jsem neznal, ale moc se mi to líbilo. Vznášel jsem se na rozepjatých rukách pohádkovou krajinou, a to jejich napnutí bylo tak krásné, že bych ho chtěl pořád a ještě víc. Moc se mi líbilo, jak letím vzduchem a koukám, jak tam dole táta s mámou táhnou kluka co se nehýbal a chtěl jsem na ně zamávat, ale nešlo to, protože jsem měl roztažené ruce a visel za ně, abych nespadl dolů. A pak jsem ležel na trávě, snažil se zvednout a pořád jsem přitom padal, a bylo to legrační a já se smál, ale máma s tátou ne, jen se dívali a vůbec se nesmáli a mě bylo tak hezky.
Přesto, že to všechno už bylo tak strašně dávno, ta vzpomínka je stále tak moc živá, jakoby se to stalo včera.
(Jamblichis z Chalkidy, O mysteriích egyptských:
sny od boha poslané nevznikají způsobem, který uvádíš. Neboť přihází se někdy, že zatím, co spánek mizí a počínáme se již probouzeti, slyšíme jisté krátce přerývané hlasy, které nám dávají návod, co máme činiti, aneb slyšíme hlasy tyto, když jsme mezi bděním a spánkem, neb konečně, když jsme již úplně procitli. Někdy obklopí též spící v kruhu jakýsi neviditelný a netělesný duch, takže jeho přítomnosti očima svýma nemohou viděti, nýbrž dostaví se jakýsi zcela jiný způsob vnímání a poznávání. Tento duch dostaví se za zvláštního lomozu a rozlije se se všech stran kolem spícího, aniž se ho však dotkne. Vykoná služby podivuhodné, aby duši i tělo spícího osvobodil od různých utrpení. Jindy zase zazáří jasné a klidné světlo, které ruší vnímací schopnost zraku. Oko se zavírá, když dříve bylo otevřené, při čemž ostatní vnímací schopnosti se probouzejí1 a uvědomují si, kterak bohové ve světle se zjevují, slyší, co bohové mluví, a poznávají, co konají)
Tohle znám, ty hlasy na hranici spánku. Je to zajímavé, že je tehdy považovali za bohy. Podle jedné teorie to je "informační linka mezi podvědomím a nadvědomím". Tedy naše vědomí - astrální tělo - zrovna opouští fyzické tělo a zaznamenává přitom komunikaci mezi těmito svými složkami bytosti, kterou si během dne neuvědomuje. Jde o vnitřní hlas, který si většinu dne neuvědomujeme. Tyhle "hlasy", útržkovité rázné fragmenty obrazů, vět, doslova bizardní kombinace, které většinou komentuje jakýsi hlas... je vlastně všechno naše. Je to přirozené a není třeba se toho bát. A taky není nutné tomu věnovat pozornost. Tento vnitřní bizardní život vedeme neustále, jen mu nevěnujeme pozornost.
Rozhodně nejde o napadení duchy ani bohy.
(Ověřit? V celé Vaší úvaze není uveden jediný relevantní důkaz, kterým by bylo možno jednotlivá tvrzení ověřit. Veškerá teorie astrálna je založena právě jen na subjektivní interpretaci změněných stavů mysli.
Právě proto se domnívám, že má smysl studovat stavy změněného vědomí navozené ať už psychotropními látkami či jinými technikami, a porovnávat je s tím, co tvoří základ mysterií, astrálu a dalších systémů, založených na metafysických předpokladech. )
Metafyzický předpoklad je ten, že v astrálním světě se můžeme pohybovat mentálním pokynem. Ono to tak doopravdy je. Fyzika třeba taky uznává, že se atom utváří vnitřními elektromagnetickými vztahy. No a elektromagnetismus se utváří skrz nějaké elementární částice. Takže kdyby byl člověk "elementární částice", zprostředkovává energetickou a informační výměnu v elektromagnetickém poli vesmíru. V astrálu se člověk pohybuje mentálním vědomím - mentálním pokynem.
Myslím si, že to s těmi psychotropními látkami už je probádáno dost. Hippies byli velký experimentátoři. Výsledky jsou násilné, velice vyčerpávající, hluboké zážitky, které se přenášejí i do reality i hluboko do budoucnotsti, kdy již žádné drogy ten člověk nebere. Drogy zprostředkují "výstřel do astrálu", ale ten člověk je často vlečen, nemá nad svou cestou kontrolu.
Takže je lepší astrálně cestovat s čistou hlavou. Protože "umění astrálního cestování" je schopnost vědomé cesty. A když lidi budou fetovat a nebudou hledat mír a štěstí v sobě a nebudou se těšit z té nezávislosti, kterou jim zprostředkovává vlastní schopnost, opírají se o možnosti se to doopravdy naučit. Navíc si myslím, že "cena", kterou platí člověk na drogách za malý a třeba i nepříjemný zážitek, je moc velká. Kdyby radši hledal mír a štěstí v nitru, pomohlo by mu to víc.
Obávám se, že co se týče farmakodynamiky a fysiologického působení psychotropních látek, měl byste čerpat spíše z novějších poznatků.
Navíc se zde nejedná o pobídku k jejich zneužívání, ale o přísně kontrolované modelové studie, které s jejich pomocí byly prováděny.
- - -
Končí mi služba, nemám již dost času na hlubší odpověď; nicméně pokusím se tak učinit během příštího týdne.
Tož hezký weekend, ať je fajn!
Se blbě směju, mě to rozesmívá.
Stále tak zůstávám při interpretaci jevů zvaných NDE a OBE při tom, že se jedná o jevy biochemického původu.)
Ty předpoklady jsou pro pochopení těchto jevů docela silné. A nejsou JEN biochemického původu. "Zákon zachování energie říká, že energie se může měnit z jednoho druhu na jiný, nelze ji vytvořit ani zničit, v uzavřené soustavě však její celkové množství zůstává stejné"(wikipedie) K dokazování posmrtného života je nejdřív nutné pochopit, co považujeme za "člověka". Je to oživlá energie. Když z lidského těla odejde energie - odejde život - zbývá jen prázdná schránka. Už to není člověk, je to mrtvola. Ta energie - v mystice duše člověka - se podle přírodních (vesmírných) zákonů reinkarnuje. Energie je nehmotná a pro naše spektrum vnímání neviditelná. Proto duchové nejsou vidět - astrální těla nejsou vidět. Takže k pochopení posmrtného života je potřeba jenom pochopit, že skutečná podstata člověka je nehmotná energie, která dočasně oživuje tělo na zemi.
Sice jsou to předpoklady, ale docela silný. A racionalistická věda to nechce vzít, ten předpoklad, tak jak je. Potom se dělají "výzkumy" - je to jako by někdo nechtěl vidět a chtěl dokázat že vidí černo, protože nic jiného neexistuje.
Teď k samotnému zážitku - ležela jsem na zádech, znehybnilo se mi tělo a cítíla jsem hodně nepříjemné pulzující silné hučení, či bzučení (skoro jako když přelazujete rádio) v hlavě, které se stále stupňovalo. Najednou jsem "já" začala prostupovat přes své čelo ven. (to prostupování taky nebylo nic příjemného, bylo to takové násilné, možná proto, že jsem se tomu snažila zabránit). Ocitla jsem se nad sebou, rozhlížela kolem sebe (můj pohled byl periferní), dívala jsem se na sebe, byla jsem průhledná, bílá a jasná. Pak mě ale vyděsil pohled na mé fyzické tělo, a okamžitě mě to vymrštělo zpět prudce do těla.
V ležení na zádech mívám tyto symptomy jako je nehybnost těla, k tomu hučení v hlavě, někdy i pocit, že se propadám docela "často". Řádově již několik let, tak 5-6x do roka, ale pouze v době, kdy se vzbudím např.uprostřed brzkého rána tzn. jsem už odpočatá. Než se mi stalo to vystoupení z těla, nevěděla jsem, o co se vůbec jedná. Brala jsem to jako přirozenou věc, na kterou jsem si už zvykla, ale přesto strach z neznáma přetrvával, proto jsem se vždy snažila z toho stavu dostat...
Asi je to něco, co mám nějak dál rozvíjet když se mi to stává tak často. Nevím, každopádně se pokusím příště držet strach na uzdě... No ale stejně můj zážitek (zjištění o další formě života) se určitě nedá srovnávat se setkání se světelnou bytostí - Bohem. To je požehnání a musí to být nádherné:-)
Dobry den. A nechcete se s vasimi zkusenotmi s nami podelit?
- Odpovědět
Pošli odkaz