Hyperaktivní dítě
Chování hyperaktivních dětí
Hyperaktivita se projevuje nepřiměřeně rychlým střídáním činností:
- u ničeho dlouho nevydrží, ani u hry
- střídá aktivity rychle za sebou
- bývá brzy unaveno, jeho nervová soustava i svalstvo se ve srovnání s jinými dětmi unaví rychleji a vyžaduje odpočinek
Střídáním dochází k zapojení dalších mozkových center a svalových skupin místo těch, které již ovládla únava. Proto bychom měli dítěti dopřát potřebné uvolnění.
Nutné je naučit se rozlišovat jeho potřeby od rozmarů. Zejména destruktivně orientované činnosti (např. ničení věcí, špinění okolí, apod.) mu tolerovat nelze.
Ve skutečnosti hyperaktivita jako izolovaný samostatný jev se vyskytuje jen málo. Častěji bývá ve spojitosti s jinými obtížemi a poruchami psychiky. Celý soubor příznaků se pak nazývá lehká mozková dysfunkce (LMD). LMD má velmi pestrou a širokou paletu projevu. Jak známo z učitelské a rodičovské praxe, v naprosté většině případů se příznaky u těchto dětí kumulují. Zcela výjimečně není neklidné dítě též impulsivní, roztěkané a obtížně se soustřeďující.
Další příznaky LMD
Nabízí se samozřejmě otázka, co je měřítkem výskytu uvedených poruch. V praxi se tyto děti často projevují jako narušitelé norem školního prostředí i norem společenských.
Dítě, jehož chování v uvedených dimenzích zřetelně či výrazně vybočuj z obvyklé společenské konvence, by mělo být po vzájemné dohodě rodičů a školy svěřeno do péče odborníků ? nejlépe psychologů. Lze je navštívit v pedagogicko-psychologické poradně.
Příčiny poruch
Nutno hledat především v nervovém systému dítěte. Jedná se o drobná poškození, ev. zvláštnosti v utváření mozkové tkáně vzniklé nejčastěji ještě před narozením dítěte nebo při jeho porodu.
Nevznikají výchovou, na vině není ani rodinné či školní prostředí! Ale neznalost a nevhodné výchovné zásahy mohou další vývoj ovlivnit.
Inteligence sama o sobě nebývá postižena, avšak další související obtíže duševní výkonnost poněkud snižují.
Hlavní výchovné zásady
Sledujeme podrobně reakci dítěte na úspěchy a zvláště na neúspěchy (šetrně je s ním probíráme a vytváříme jejich hodnotné protiklady). Dítě je nemá prožívat v osamocení.
Zdroj: Bulletin zdraví (ročník 9, číslo 9, září 2001), Okresní hygienická stanice Písek - www.nakrizovatce.cz
Komentáře
Navic kdyz mluvim o tomhle problemu s tchyni, tak ta se vzdycky smeje a vzpomene si ze jeji syn byl uplne stejny, takze ono to muze byt spise v genech. Ale nejsem si jista. Nemuzu ale uplne souhlasit s Honzou, i kdyz na tom vsem je take neco pravdy, zajiste, a respektuji jeho nazor.
Mám jen jednu radu uhonit vaše dítko,
ten recept osvědčený. Naše děti nechtěly
sedět ani v kočárku. Nevěděla jsem jestli
mám první běhat za dětmi nebo za kočárkem.¨
Řešení bylo jednoduché. Zrušila jsem kočárek
a děti chodily pěšky. Tím se unavily a taky
se uklidnily. Procházky se prodlužovaly.
U dětí se zlepšil spánek a prospělo jim
to také na kondičce.
Take k te strave, pomohla mi moc tchyne (jak jsem drive psala, sama mela stejne potize se svym synem - mym muzem). Naucila me varit trochu jinak pro sve dite, nez napr. pro sebe, spise vegetarianske tezke kase (napr. hodne lustenin, jahly, krupice) na slano, ona take pece domaci ruzne chleby (z celozrnne mouky). Take to velmi pomaha, s nacpanym briskem se to pak tezko lita :-))
Aktualni uroven rozumovych schopnosti lezi v pasmu nadprumeru a to jak v oblasti verbalni tak v oblastiperformacni.A GRAFOMOTORICKY projev je v pasmu prumeru.Nevim co bych mnela delat dal?Prosim o uprimnou radu jestli jit za tetskym psihiatrem aby se zklidnil.dEKUJI ZA ODPOVED!!!!
mě jich nikdo moc nepohlídá, jen když jsem v práci.
Nevím už kudy kam, jsem unavená a hlavně chci těm svým čertům pomoct....Děkuji za odpověd·!
Jsem tak rada, ze jsem nikdy nepouzila "zarucene" metody nasich rodicu a prarodicu: varecku, kleceni v koute, zavirani v loznici a nechat maleho vybrecet se az usne apod. Ja nevim, nechci delat ze sebe andela, taky jsem na nej obcas zarvala anebo do nej strcila kdyz jsem byla opravdu vyzdimana a nevedela kudy kam, ale napr. varecka? to mi pripadalo skoro bolestive reseni. Napriklad to ze nechtel maly spat jsme vyresili tim, ze jsme ho vozili v aute dokud neusnul. Mi rodice si klepali na celo, ale fungovalo to. Take s jeho prilisnou energii a neschopnosti koncentrovat se jsem si nakonec poradila: zjistila jsem ze resenim neni unavit ho fyzicky, ale resenim je unavit jeho mozek. Takze cteni knizek s velkymi obrazky, pousteni ruznych video, vysvetlovani, prochazky, proste klidek a pohoda, to je to co takovehle deti potrebuji (i kdyz zase: ne vzdycky se mi zadarilo byt v pohode, mne se napr. osvedcilo hodne spat a tak jsem mela vice sily druhy den). Jednou z nejdulezitejsich veci pro me bylo a je - dobre prcka nakrmit, snazit se mu 'nacpat" brisko. Tyhle deti ne ze by nechtely jist, ony jaksi "nemaji cas". proto dodnes napriklad udelam veceri, dejme tomu gulas, a pak mu toho vetsi cas rozmixuju na kasi a navrch dam kousky masa a knedliku a zaliju omackou aby to vypadalo jako normalni jidlo. Pak ho nakrmim a ta kase mu neda tolik prace s kousanim, a maly se naji podstatne rychleji a sni toho vic. i kdyz stale jsou dny kdy jist moc nechce, a tak si s nim hraju a pritom ho jakoby mimochodem nekrmim.
Ja vim, ze tyhle rady davaji smysl a nejsou nic noveho pod sluncem, ale prece: mne se osvedcily. Nekdy je to vsechno piplacka, ale duvodem, proc se tolik zde rozepisuju, je to ze nemusite dat na okoli, kteremu se ne vzdycky libi, kdyz se diteti presprilis venujete. Dejte na to, co samy citite, kdyz se vam nezdaji rady vaseho doktora, neposlouchejte ani jeho! Mne se to vyplatilo.
I já mám doma, dnes už skoro osmiletého chlapce s ADHD.Už samotné těhotenstý a následný porod nebyl standartní.Skoro do půl roku se mi budil i 17-krát. za noc. Přes den neměl potřebu nic naspávat a tak jsem zkrátka byla v jednom kole. Syna jsem kojila a brala jsem to, jako že to tak má být. Vždycky byl pro mně na prvním místě.
Ve třech a půl letech jsme ho dali do školky, kam se mimochodem velice těšil a moc se mu tam líbilo. Školku navštěvoval 1. rok a nebyl vůbec žádný problém.Druhý rok, ale probíhaly ve školce nějaké změny a chlapce dali na jiné oddělení a tím dostal i jiné paní učitelky. Už po týdnu si na něho začala paní učitelka stěžovat, vůbec jsem tehdy nevěděla co jí na to říct...Je pravda, že už v té době jsem si začla všímat, že syn je jiný než ostatní děti.Kolikrát si třeba paní učitelka stěžovala,že se nepřevlíká, nebo mu to jde velice pomalu a musí se na něho čekat. On mi potom doma říkal, že nějaký kamarád hledal ponošku, tak mu jí pomáhal najít. Často jsem slýchávala, jak na něho křičela, když jsem vcházela do školky a opravdu mi z toho nebylo moc hezky. Vše vyvrcholilo na besídce pro maminky, kdy při nástupu dětí jeden chlapec upadl a paní učitelka řvala na mého syna, že mu podrazil nohy. Ten stál vedle a ani kouskem slova se nezmínil, že nic takového neudělal.Besídku jsme si s manželem natáčeli a doma jsme si to znova procházeli. Opravdu syn nic neprovedl, chlapec zkrátka škobrtl o bačkoru.Bylo mi to tak líto, měla to být pěkná besídka pro rodiče a já to nakonec obrečela. Doma jsem synovi vysvětlovali, že to měl paní učitelce říct, ale ten vůbec nepohopil o co jde.
Když mu bylo 5. let, začal chodit do hudební školy a hrát na klavír. Vybral si to sám a my jsme ho v tom samozřejmě podpořili. Na klavír chodil dvakrát týdně po půl hodině. Paní učitelka okamžitě poznala, že má problémy s koncentrací a rozvrhla mu hodiny do kratších intervalů. Mimochodem alespň touto cestou ji chci velice poděkovat. Je to učitelka na svém místě.Často jsem byla jejich hodin přítomna. Umí syna zaujmout a používá k tomu různých způsobů. Samozřejmě umí i pokárat, pokud necvičil , ale vše je více než vyrovnané laskavostí a pochvalami a syn jí má moc rád.
Když nastupoval do první třídy začala jsem mít obavy s toho, jak to půjde dál. Mezi tím jsme byli u dětské doktorky a tam mi poprvé řekla, že by jsme s ním měli zajít k psychologovi, že se jí zdá hyperaktivní. Jen mi potvrdila, to co já si myslela delší dobu a o čem jsem nemohla přesvědčit ani svého muže. Je pravda že každý si to představuje jinak a taky každé dítě je jiné. Kdybych měla v kostce popsat to naše tak bych uvedla pár příkladů:Stále se na vše ptá a na všechno chce slyšet odpověď,všechno má potřebu si prohlížet a brát do rukou.(většinou to dělá problémy v obchodech)Špatně a pomalu se obléká dodnes mu dělá problémy zavázání tkaniček, nebo zapnutí knoflíků.Pokud má sedět na židli nevydrží bez pohybu snad ani chvilku.Má potřebu vše komentovat, neustále skáče ostatním do řeči atd.. Jinak je velice citlivý, rád se mazlí..bezprostřední...
Byli jsme objednaní na kontrolu a v té době nám už začly první problémy ve škole. Opět jsem začla slýchat, když jsem si ho vyzvedávala ze školní družiny, jak paní vychovatelka křičí, protože měl uklidit stavebnici, okamžitě a on mu tam chyběl ještě jeden díl a bez toho to přeci nemůže být...
Na první třídní schůzce nám paní učitelka řekla, že si na něho nechce stěžovat..ale..
Chtěla bych jen napsat, že syn se do školy, taky velice těšil. Chvíli jsme váhali nad odkladem, ale potom jsme si řekli, že mu to snad ani nemůžeme udělat. Asi po prvním měsíci začal chodit ze školy smutný, začal být uzavřený. Říkal, že má životní smůlu, že mu paní uč. nerozumí, že se snaží atd...Začaly se mu zhoršovat známky a donesl první poznámky.Když jsem se s ním učila doma neměla jsem s ním sebemenší problémy, ale ve škole to zkrátka nedělalo dobrotu.
Dětský psycholog nakonec potvrdil ADHD a navrhl léčbu ritalinem. Je pravda, že jsem s toho byla docela zmatená. Nic jsem o tom do té doby nevěděla a nechtěla jsem aby syn něco musel brát. Ale byly jsme před problémem, který bylo potřeba řešit okamžitě. Nakonec jsme se s manželem dohodli na tom, že to zkusíme.
Od té doby jsme ještě navštívili pedagogicko-psychologickou poradnu.
Návštěvu pana doktora i PPP beru jako obrovskou pomoc. Zeptala jsem se snad úplně na vše co potřebuji a ptám se dodnes. O všem se snažím bavit zcela otevřeně.Často se ptám i na konkrétní situace ve výchově.
Dnes syn navštěvuje 2. třídu základní školy a ritalin užívá stále. Pomáhá mu hlavně soustředit se na učení.Prospěch má velmi pěkný a do školy chodí moc rád.Byl mu vystaven individuální plán výuky . Paní učitelka nešetří pochvalami a inspirací.
Často se ptám sama sebe, zda děláme dobře..Nevím, ale co by bylo pokud, bych to neřešila tímto způsobem. Možná kdyby byli všichni učitelé a vychovatelé,jako je paní uč. na klavír, nikdy by nic brát nemusel.
Ještě mi nedá abych se nevyjádřila k některým názorům,jako děti unavit atd. Manžel chodí se synem sportovat do tělocvičny, bruslit atd.. ale to by mu ve škole asi zrovna moc nepomohlo. Navíc, čím jsou tyhle děti unavenější, tím to je obvykle horší.
A že jsou takové děti proto, že mají špatný základ v rodině?Myslím, že nám to doma klape velmi pěkně a přesto je syn takový, jaký je.
Všem rodičům těchto dětí přeji hodně trpělivosti a lásky.
Takže jedinej rozdíl mezi náma je ten,že náš kluk spí se mnou a já spím tak dlouho,dokud je klid,ani kdybych se měla počůrat, tak nevylezu dřív,za ten klid mi to stojí a on se aspon vyspí.Zkus to taky tak.
všeobecně dost podobné situace s kterými si rodiče neví rady.
provozujeme online poradnu, která se zaměřuje na problematiku SPUCH u dětí. Poradna funguje zdarma 24hodin denně a najdete ji na adrese http://poradna.alfabet.cz. Mohou se na náš obrátit rodiče dětí se SPUCH, učitelé a další lidé, které zajímá tato problematika.
provozujeme online poradnu, která se zaměřuje na problematiku SPUCH u dětí. Poradna funguje zdarma 24hodin denně a najdete ji na adrese http://poradna.alfabet.cz. Mohou se na náš obrátit rodiče dětí se SPUCH, učitelé a další lidé, které zajímá tato problematika.
- Odpovědět
Pošli odkaz